Proč je pro nás tak důležité být součástí nějaké skupiny

My lidé jsme veskrze spoleÄenský druh. Jako takový máme snahu sdružovat se do skupin. To ostatnÄ› platilo již od pravÄ›ku, kdy se formovaly první tlupy, a pokraÄuje to až dodnes. AvÅ¡ak navzdory tomu, co bychom mohli oÄekávat, je to mnohem těžší než v minulosti.

 

 

Je pomÄ›rnÄ› jasné, co nás k tomu vede. Pokud jsme ve spoleÄnosti ostatních z naší skupiny, cítíme se najednou mnohem uvolnÄ›nÄ›ji a mnohem více v bezpeÄí. Ano, můžeme namítnout, že ve skupinÄ› lidí jsme v podstatÄ› neustále, avÅ¡ak to není až tak docela pravda. Jedná se totiž o cizince, ke kterým máme pÅ™irozenou nedůvÄ›ru. RozhodnÄ› se tedy v jejich spoleÄnosti necítíme bezpeÄnÄ›.

 

Základní takovou skupinou je samozÅ™ejmÄ› rodina, a ta funguje tímto způsobem v podstatÄ› po celé dÄ›tství. V dospÄ›losti vÅ¡ak tato úloha opadá a klesá, jak si zaÄneme stále více uvÄ›domovat, že ani naÅ¡i rodinní přísluÅ¡níci, vÄetnÄ› rodiÄů, nejsou neomylní a bez vad. Pokud s nimi navíc nemáme tolik spoleÄných zájmů, pak se zkrátka posunou až na okraj naší skupiny.

 

 

Souputníky tedy hledáme, kde se dá. To je ostatnÄ› také důvod, proÄ vznikají například na internetu sociální bubliny. Lidé, kteří mají na nÄ›kterou vÄ›c stejný názor, tvoří celkem pÅ™irozenou skupinu, ke které se můžeme pÅ™ipojit. Bohužel to také znamená v tom, že se o svém názoru v podstatÄ› pouze utvrzujeme a jsme Äím dál ménÄ› ochotni naslouchat tÄ›m, kteří tvrdí nÄ›co jiného. To může zajít až do extrémů, což nikdy není dobré, aÅ¥ už se jedná o jakoukoliv problematiku.

 

Dále si pak utváříme onu skupinu ve spojitosti s naším koníÄkem. Pokud například hrajeme hry, pak si budeme dobÅ™e rozumÄ›t s ostatními hráÄi. Když sbíráme známky, pak se můžeme dobÅ™e bavit s ostatními sbÄ›rateli. A opÄ›t, zde se budeme cítit dobÅ™e, neboÅ¥ jsme s lidmi, se kterými si takříkajíc „sedneme“.

 

Jedná se o přirozenou lidskou vlastnost, kterou bychom neměli podceňovat. Je to základní instinkt, který z nás ani po desítkách tisíc let nevymyzel.